ŠVÉDSKÝ STŮL

2

DRUHÝ ŠVÉDSKÝ STŮL

Když se u prvního stolu strhla rvačka o poslední limerik a drobečky z klávesnice začaly padat na zem po tunách, nezbylo než otevřít druhou pobočku. Vítejte u stolu číslo dvě – místa, kam se odkládají literární přebytky, divné sny, zběsilé nápady a texty, které utekly z přísného vězení mé hlavy rovnou do vaší čtecí křížové palby.

Pravidla stolování při druhém chodu:

Jezte očima, nebrečte smíchy.
Pokud zde narazíte na nečekaně divoké nápady, nepanikařte – to je jen kuchařův úlet.
Žádné dietní okénko nečekejte, kalorie ve verších se nepočítají.

Reklamace a stížnosti:

Jestliže vám uvízne v krku příliš ostrý rým, běžte na vzduch a rozdýchejte to.
Vrácení načteného zboží je přísně zakázáno, strávenou literaturu už nikdo nevezme zpět.

Servíruje se chaoticky, bez varování a s plnou polní. Dobrou chuť a pevné nervy!

VZKAZ PŘÍPADNÝM ŠKAROHLÍDŮM.

(NE)KLIKNI

Ne, ty nejsi škarohlídek,

to bys tady neklikal,

zachovej si odstup, klídek,

a vesele si čti dál.

Snad neztratíš řeč a hlavu,

to by si ses nemoh smát.

Vždyť já jsem jen jeden z davu,

podprůměrný literát.

RÝM A RÝMA

Prej když píšu hloupé rýmy,

tak se navždy zbavím rýmy.

To mám napsat, že jsem v lásce

k namyšlené plavovlásce,

manipulativní krásce,

co usíná, vstává v masce,

pouhý řepík v sedmikrásce,

cifra na výplatní pásce,

nebo luxus na poukázce?

Víte vůbec, co je v sázce?

Zkoušel jsem i popsat rosu,

stejně mi furt kape z nosu!

DIETNÍ BÁSEŇ

Řekla mi rodina:

„Přišla tvá hodina.

Čtenáře trápíš,

nám něco napiš!“

Já se znám,

prostor dám

úvahám.

Napsat mám

dietu

pro tetu,

pro strýce.

Nejvíce

pro dědu

k obědu.

Provedu?

Nesvedu!

Utéct kam?

Moment… mám

Rozárku

v terárku.

Hladoví.

Hadovi,

když ho zřím,

uvěřím

právě tu

dietu.

On to ví,

napoví,

vyslyší.

Za myši.

Jdu pro ně,

tuponě.

Hlodavec!

Prázdná klec.

Jsem v tom sám,

snad to dám…

Co je mi po tetě

a její dietě?!

Strejda se opije

a dědek? Nežije.

GULÁŠ S PLEJTVÁKEM

Spolknula mě velká ryba,

stejně jako Jonáše,

a byla to moje chyba,

měl jsem vařit guláše.

Místo toho na pramici,

vydal jsem se rybařit.

teď už vám to můžu říci,

začaly se tresky třít.

Jedna ploutví praštila mě,

do vody mi spadl šál,

a už jsem byl v cizí tlamě,

dlouho jsem se neohřál.

Podívejme na plejtváka,

já mu asi nechutnám

vyplivnul mě, voda cáká,

před sebou šest týpků mám.

Malé ryby na palubě,

připluly až z Japonska

lživé oči, žvára v hubě,

prej cestují do Grónska.

„Na tohle vám nenaletím,

vy velryby bouráte!

Jen počkejte, až se vzletím,

vycvičím vás v karate.“

Zavolali velké rybě,

měli mobil u ucha,

asi budu v neoblibě,

kterej z nich mě vykuchá?

Krev a voda ze mě kape

v mé poslední hodině.

Plejtvák křikl: „Chcípni, chlape,

já se vracím k rodině!“

Otočil se na japonce:

„Vy volové, nemám slov!

Ta šaškárna nemá konce,

zkuste jiný rybolov!“

A jaké je rozuzlení?

Probuzení po našem…

V posteli se žena kření:

„Co bude s tím gulášem?“

Kámoš?

Měl jsem kamaráda z Hradce,

když jsem chlastal na zahrádce,

naprášil mě

mojí Vilmě,

od té doby je to zrádce!

ZA PĚT

Kreslím učitelku Bětku,

coby prvotřídní štětku…

na holení.

Šveholení,

při kterém dostávám pětku!

TVÁŘ BEZ MASKY

Napadený kocovinou

ztrácím masku svojí vinou.

Ona spadla

do zrcadla.

Teď abych šel vypít jinou!

Page updated

Google Sites

Report abuse